Ideální nástraha neexistuje. Škůdci jsou vybíraví a mění se jim chutě jako lidem

Docent Václav Stejskal z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (na fotce při přednášce na semináři o deratizaci) komentuje v souvislostech výsledky rozsáhlého průzkumu mezi DDD službami v Česku. Bavili jsme se mimo jiné o nečekaných výsledcích šetření, hladu po fumigaci obilí, zranitelnosti faraonů, chuťových preferencích škůdců, nejasné definici „okolí budov“, o americkém byznysovém přístupu, tamních obřích firmách a soudních sporech v USA, o fosfidových tabletách na čínském stole nebo o tom, které invazní druhy nás začínají pálit. 

V Česku se ze všech „komunálních“ škůdců nejvíc daří štěnicím. Poptávka po likvidaci tohoto hmyzu stoupla meziročně víc než o pětinu. Vyplývá to z průzkumu, který letos provedla distribuční společnost DDD Servis mezi profesionálními službami zaměřenými na deratizaci, dezinsekci a dezinfekci. Ty označily za další škůdce, po jejichž likvidaci nejvíc stoupla poptávka, šváby, rusy, potkany, myši a skladištní škůdce (jako jsou například pilousi, lesáci nebo potemníci). Víc aktivní byli v posledním roce i vosy, kuny či holubi, míň naopak blechy nebo octomilky.

Hlavní výsledky českého průzkumu do značné míry odpovídají podobným šetřením v dalších částech světa. Například společnost Rentokil uvedla, že ve Velké Británii došlo k největšímu meziročnímu nárůstu zásahů proti štěnicím a rusům domácím. 
Studie zveřejněná v časopisu Science Advances zase informuje o výzkumu v 16 světových velkoměstech. Ve většině z nich, například v Amsterdamu, Washingtonu, Torontu nebo New Yorku, vědci zaznamenali enormní nárůst potkanů. Za poslední dekádu se jejich výskyt zvýšil až na pětinásobek. Odborníci to přičítají hlavně oteplování klimatu, dalšímu stěhování lidí do měst a nárůstu populace. 

Vedle těchto faktorů považují české firmy nárůst štěnic i za důsledek zvýšení cestování a nárůstu množství nájemních bytů, kde se střídají obyvatelé. Problémem jsou také ubytovny a ekonomicky slabší lokality, kde se výskyt štěnic často řeší pozdě, až když se hmyz značně rozšíří.

Průzkum společnosti DDD Servis v Česku se zabýval také tím, na jaké zákazníky se deratizační, dezinsekční a dezinfekční služby orientují, kolik mají zaměstnanců, na které škůdce se chtějí v budoucnu víc zaměřit, jak při své práci využívají moderní technologie nebo které problémy nejvíc komplikují jejich práci. 

Průzkum, jehož výsledky byly zveřejněny na blogu DDDeshop.cz a detailní závěry dostali respondenti (kteří uvedli svůj kontakt), v rozhovoru okomentoval přední český odborník na tuto oblast, doc. Václav Stejskal z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu. 
 

Průměrný meziroční nárůst poptávky po likvidaci „top“ škůdců v ČR

1.	štěnice	+ 21 %
2.	švábi a rusi	+ 18 %
3.	potkani	+ 16 %
4.	skladištní škůdci	+ 13 %
5.	myši	+ 13 %

Zdroj: Průzkum DDD Servis, 2024-2025
 

Pamatuješ si na nějaký podobný průzkum v Česku v minulosti a na jeho výsledky? Případně můžeš je srovnat?
Podobný průzkum jsem v Česku nezaznamenal. Jen si vzpomínám, že přibližně v polovině 90. let tady byl nějaký Angličan, který dělal průzkum v celé Evropě včetně České republiky. Nicméně výsledky jsem se nedozvěděl, protože výsledná zpráva byla neveřejná, jelikož si ji zaplatily velké firmy.

Co tě nejvíc překvapilo na výsledcích aktuálního průzkumu DDD Servisu?
Zajímavé je, že se hodně vysoko z hlediska nárůstu výskytu i toho, na které škůdce se chtějí DDD služby do budoucna víc zaměřit, umístily vosy. Je otázka, jestli to znamená jen to, že je vos víc, nebo jsou lidé na přítomnost vosích hnízd citlivější, nebo si zvykli víc objednávat na jejich odstranění profesionální dezinsekční služby. Anebo jestli působí všechny tyto faktory najednou. Rozhodně mi ale řada pracovníků potvrdila, že během sezony často ani nestačí uspokojovat poptávku po likvidaci vos a jejich hnízd. 

Také je fakt, že jsme národ kutilů a řada lidí si s vosami dřív poradila samostatně, ale dnes už přece jen tento přístup trochu odchází a lidé si raději objednají na vyřešení problému profesionály. Dokonce mi řada profesionálních služeb říkala, že si je lidé často objednávají i na zavíječe nebo octomilky v domácnostech. 

Jaké další výsledky průzkumu ti připadají zajímavé?
Například že už se vcelku pracuje s různými elektronickými systémy. Zaujalo mě, že firmy víc používají systémy elektronické evidence, se kterými jich má podle průzkumu zkušenost 20 %. Čekal bych ale, že víc firem bude pracovat s deratizačními stanicemi a pastmi s napojením na internet. Ovšem rozumím tomu, že k tomu je potřeba větší zájem ze strany zákazníků. 

Přibližně polovina z respondentů průzkumu, kteří používají DDD evidenční software, jsou živnostníci a firmičky do pěti lidí. Dokládá to, že se takový systém může vyplatit i malým firmám?
Ano a to je super zpráva. Je vidět, že tento software značně snižuje nároky na vytváření evidence a vyplatí se i při sumách, které stojí vývoj vlastní aplikace v případě větších firem nebo pronájem hotové aplikace v případě malých firem. Samozřejmě každý systém je jiný a budou mezi nimi obrovské rozdíly ve funkcích. Vývoj velkého sofistikovaného systému dnes přijde na statisíce nebo spíš miliony korun. 

Není 20 % firem používajících systém elektronické evidence vcelku málo na to, že už jsou tyto aplikace na trhu relativně dlouho?
Starší generace s tím ale neměly nejmenší zkušenost a optimalizaci pomocí softwaru svým způsobem ani nepotřebovaly, protože přípravky byly laciné a práce relativně také. Nebylo ani tolik legislativy. Dnes už je situace jiná. Například nástrahy na šváby stojí mnohonásobně víc než před 20 roky, a když můžete ušetřit díky optimalizaci práce tisíce korun, což ten software dneska už umí, vyplatí se ho používat. 

Druhá věc je, že se s tímto typem softwaru výkonné firmy neměly kde setkat. V našich časopisech se o tom nepsalo, kdežto v západní Evropě, ale zejména v USA to bylo velké téma už tak před 20 lety. U nás se obor DDD vnímá víc jako technický problém a řemeslo „hubení škůdců“, kdežto na Západě, zejména v USA, se to vnímá jako byznys. Přitom ten obchodní aspekt je čím dál tím důležitější. 

A když přeskočím k další otázce průzkumu „co nejvíc brzdí vaši práci“, je to zejména nárůst byrokracie a vyplňování množství dokumentů. Přitom právě takovýto software může DDD firmám ušetřit spoustu času i v tomto ohledu. Takže ve firmách, které vede nejen mladší generace, ale i progresivnější lidé střední či starší generace, se různé elektronické systém dobře uplatňují. 

---

Václav Stejskal
Už na základní škole jezdil po biologických olympiádách a přírodovědných táborech a vedle toho vystupoval jako hudebník, třeba na soutěži Porta. Při výběru další vzdělávací dráhy se rozhodoval mezi biologií a hudbou i proto, že v jeho rozvětvené rodině byly obě tyto profese výrazně zastoupené. Příkladem je jeho strýc, významný entomolog Petr H. Verner, řada příbuzných zase působila nebo působí v nejprestižnějších českých orchestrech. Nakonec Václav Stejskal vystudoval agronomii se zaměřením na ochranu rostlin na České zemědělské univerzitě v Praze a doktorát má z entomologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Titul docent získal v roce 2022 za práci v oblasti chemické kontroly skladištních škůdců. Nyní je vedoucím týmu Ochrana zásob před skladištními škůdci, který je součástí Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu. Stále se ale věnuje i hudbě, hraje zejména na flétnu a elektrickou kytaru. 

---

Elektronické pasti a stanice se vzdáleným dohledem vyzkoušela čtvrtina respondentů, další čtvrtina respondentů plánuje tyto technologie vyzkoušet, aktivně je ale používá jen 6 %. Na druhou stranu pouze 4 % využívání těchto technologií absolutně vylučují. Vidíš v těchto systémech budoucnost, nebo spíš ne? 
Tato čísla podle mě odpovídají realitě. Silně konzervativních lidí, kteří vůbec nepřijímají nové technologie, je relativně málo. Když se novinky vyplácejí, pracovníci DDD se trendu rychle přizpůsobují. Až budou dozorové orgány víc kontrolovat, zákazníci budou mít větší zájem a budou ochotní za tyto technologie zaplatit, tak se i DDD firmy rychle adaptují na poptávku. A kdo se neadaptuje, bude to pro něj těžký handicap. 

Předpokládáš, že by se mohly stanice a pasti s elektronickým vzdáleným dohledem jednou prosadit i mezi relativně standardní deratizační nástroje?
Myslím si, že to bude záležet na vývoji cen. Novinky bývají drahé, ale postupně se zlevňují. Pokud budou tyto stanice a pasti stát pár vyšších desítek či nižších stovek korun, budou se běžně využívat. Když k nám kdysi přišly ze Západu dnes běžné plastové deratizační stanice, také byly drahé a většina chtěla dál využívat papírové stanice. A kde jsou dnes ty papírové? Už se používají jen výjimečně uvnitř budov a v potravinářských provozech vůbec ne. Ve chvíli, kdy se novému trendu bude přizpůsobovat legislativa a inspekce začnou skutečně hlídat, jestli se živolovné stanice kontrolují po 24 hodinách, tak se to podle mě hodně rozšíří. 

PŘEŽÍT SOUDNÍ SPORY V USA

Vrátím se k první části průzkumu, k sekci „o firmách“. Tady se potvrdilo, že většina oborových služeb jsou jednotliví živnostníci nebo mikrofirmy. Jak je to v zahraničí? 
Takto vypadá trh běžně ve východní Evropě, ale třeba ve Velké Británii nebo Německu je mnohem víc velkých firem. Zdá se, že odlišnější než u nás je to v USA, kde firmičky přežily jen v menších městech, ale ve velkých metropolích převážně fungují obří podniky se stovkami pracovníků a miliardovými obraty. Má to tam úplně jiné rozměry. V USA je mnohem náročnější přežít na trhu i třeba proto, že tam v našem oboru častěji probíhají soudní spory. A na to malé firmy nemusí mít dost peněz.

Jak jsem už zmínil, také se na americkém trhu bere DDD víc jako byznys se vším všudy. Třeba na univerzitách se tam speciálně školí lidé na funkce typu provozní ředitel pro DDD firmy. Tito manažeři-odborníci mají často doktorát, setkáváme se s nimi na kongresech, rychle absorbují nové informace a přenášejí je do praxe. Nečekají, až to vyjde v nějaké učebnici, ale jsou schopni číst nejnovější vědeckou literaturu, třeba o rezistenci, a hned to implementovat. 

Jelikož jsou u nás na trhu převážně malé firmy, můžou mít při záplavě byrokracie čas se dál vzdělávat?
Je to složité, na druhou stranu u nás svou práci spousta lidí opravdu umí. Jde často o rodinné firmy, kde se informace předávají z generace na generaci. Mnohdy jde také o lidi s tituly z jiných oborů, kteří umí pracovat s informacemi a současně jsou schopní absorbovat ne třeba úplně ty nejnovější věci, ale hlavní informace, které jim stačí k tomu, aby byli dobří. 

V JIŽNÍ EVROPĚ MAJÍ PROBLÉM

Z výsledků hlavní části průzkumu o vývoji výskytu škůdců v Česku, který připravila společnost DDD Servis, vyplývá, že se do popředí žebříčku dostali mezi vcelku očekávatelné druhy i skladištní škůdci. Navíc přibližně pětina firem se na ně chce v budoucnu víc zaměřit. Co o tom soudíš? A jaké faktory to ovlivňují?
To jsou zajímavá data. Poptávka po likvidaci skladištních škůdců je spojená s nárůstem fumigací. Po fumigaci je hlad a spotřeba fosforovodíku, například Gastoxinu a Phostoxinu, se za posledních pět šest let zdvojnásobila. Výskyt skladištních škůdců se skutečně výrazně zvýšil. Hlavním důvodem je jednoznačně oteplení klimatu, díky čemuž líp překonávají zimu. 

V jihoevropských státech je to ještě o něco složitější, protože tam se skladištní škůdci množí po delší část roku a mají tam vysokou a častou rezistenci vůči všem třem hlavním typům látek, které se na ně používají. Je patrné, že čím je podnebí v oblasti teplejší, tím víc se musí obilí stříkat či fumigovat a rezistence vzniká rychleji.

Rozporuplné výsledky průzkumu jsem zaznamenal u mravenců faraonů, u kterých respondenti hlásili nárůst i pokles. Jak si to vysvětlit?
Kdysi tu mravenci faraoni byli na všech sídlištích, pak ale jejich počty značně poklesly. Důvodů je několik. Jednak na náš trh přišly tenkrát silné a dobře konstruované nástrahové přípravky. Navíc jsou faraoni relativně „zranitelní“. Žijí prakticky jen uvnitř v domech a dřív byli dost závislí na přetápěných panelákových komplexech a žili podél teplovodních cest. To se ale mění. V panelácích se topí o něco méně a mění se také způsoby vytápění. Místo centrálního zásobování teplem z tepláren se víc používají i jiné způsoby. Další bod zranitelnosti faraonů je jejich centralizace z hlediska vyhledávání potravy. Když najdou nástrahu, která jim chutná, označí k ní ostatním chemickou cestičku. Pak nástrahu zanášejí do hnízda a zničí celou populaci. Naopak třeba rusi fungují víc odděleně – nesdílejí informace o potravě, čímž se vlastně nevědomky chrání, protože potom jedna nástraha nezahubí celou populaci. 

Dnes se ale výskyt faraonů zase lehce zvyšuje. Těžko říct, čím to je. Nejspíš kombinací omezování přípravků, oteplení klimatu či rezervoáry ve vyloučených lokalitách.

Faraoni jsou zajímaví i dalším aspektem. Přijde mi, že se v jejich případě DDD služby víc než u jiných škůdců neshodnou na tom, které nástrahy na ně zabírají. 
Ideální nástraha neexistuje. Běžně jedné části populace může chutnat něco jiného než druhé. Chutě se mohou měnit i v závislosti na ročním období. Spekulovat se dá i o nepatrné variabilitě v návnadových komponentech nástrah. To samé ale platí i u hlodavců. Můžou být velice vybíraví a také se jim mění chutě podobně jako lidem. I člověk má jednou chuť na buřta a jindy si ho nedá. Zároveň může jít o návyky na místní potravu či se hlodavcům střídají různé biologické cykly a tím nejspíš i preference potravy. Bohužel výzkum těchto faktorů zůstává mimo priority výzkumných agentur a ministerstev.
 

Na obrázku Václav Stejskal (napravo) s předsedou českého Sdružení DDD Jaroslavem Drbálkem a předsedou slovenského Cechu profesionálov DDD Markem Holešem na nedávném oborovém semináři.

 
Největší nárůst poptávky je podle průzkumu DDD Servisu v Česku po likvidaci štěnic, na dalších místech se umístili švábi s rusy a potkani. Podobné výsledky vyplývají i z dalších průzkumů po světě. Proč se štěnicím tak daří a co k tomu nejvíc přispívá? 
Je potřeba rozlišit mezi absolutním zamořením a nárůstem zamoření. Je zajímavé, že ve Spojených státech v absolutních hodnotách je zamoření štěnicemi daleko větší než u nás, ale zastavilo se na určité hranici. Těžko říct, proč k tomu došlo. V Evropě je množství štěnic dál na vzestupu a asi má potenciál se dál zvyšovat. Může to být tím, že Evropané nyní hodně cestují a štěnice cestují s nimi. Otázkou je, co se bude dít, pokud v Evropě skončí povolení pro další účinné látky, například chlorfenapyr, o čemž se jedná. Potom by se mohl ten strop posunout ještě výš. 

Ve Spojených státech v současnosti dochází k nárůstu zejména u různých druhů švábů a hlavně rusů. To je dané oteplením klimatu, ale i tím, že u rusů došlo k nárůstu rezistence, a to nejen vůči postřikům pyretroidy, což by se dalo čekat. Hlavně malá balení pro běžné spotřebitele už skoro nefungují. Ale vytvořila se tam rezistence i k nástrahám s neonikotinoidy a dalšími skupinami účinných látek, které jsou relativně nové. 

Když už mluvíš o prodeji insekticidů a rodenticidů veřejnosti v USA, překvapilo mě, že je tam tento segment docela detailně regulovaný, zejména u rodenticidů. Přitom americký trh bývá obecně volnější než evropský, kde panuje tzv. zásada předběžné opatrnosti. 
Americká Agentura pro ochranu životního prostředí EPA má velký vliv a skutečně trh reguluje docela razantně. Ve srovnání s Evropou je americký trh díky tomu líp definovaný, například etikety přípravků nebo označení v návodu. Lidé tak přesně vědí, co mají dělat. 

U nás není třeba při deratizaci nikde řečeno, co přesně znamená termín „venku v okolí budov“. Nikdo tu vlastně neví, kde toto „okolí“ ještě je a kde už není. Kdežto v USA je to určené jednoznačně jako 50 stop, respektive 15,24 metru. Podobně je přesně kvantitativně určený třeba bodový postřik atd. Díky tomu je vše mnohem přehlednější. Výrobci proto do dokumentace píšou víc informací, protože vědí, že kdykoliv udělají chybu, čeká je soudní proces a možná i hromadné žaloby, což u nás není běžné. 

Znám to i z vlastní zkušenosti. Když jsem byl v Americe, přišli nám do ubytování likvidovat myši. Říkal jsem jim, že myš běhá za myčkou, a oni na to, že nesmí posunovat nábytek, protože kdyby se něco poškodilo, mohl by je někdo zažalovat. Musíte proto nábytek posunout sami nebo o to požádat správce nemovitosti. Zdá se tedy, že v USA mají zejména velké firmy přesně definovaný operační proces a postup, co kdo a kde smí či nesmí dělat. 

Říká se, že v Evropě je proces povolování biocidů kvůli legislativním bariérám mnohem náročnější než ve zbytku světa. Proto tu máme menší spektrum povolených účinných látek a přípravků. Je to tak? 
Registrace přípravků je prakticky všude hodně drahá a náročná. Ale výrobci se často rozmyslí, jestli o povolení mají bojovat na menším a ještě roztříštěném trhu Evropy, nebo na větších trzích Ameriky a Asie, kde je škůdců daleko víc. Tyto oblasti jsou pro výrobce zajímavější, proto tam možná mají i víc typů biocidních přípravků. Rozdíl ale není zas tak velký. Byl jsem docela překvapený, když nám kamarádka z univerzity v Číně před pár lety zařídila exkurzi do jedné tamní velké DDD firmy. Myslel jsem si, že tam uvidím nějaké lokální či exotické přípravky, ale ukázali mi převážně známé přípravky od mezinárodních firem, které jsem znal. 

A jak funguje v Asii bezpečnost práce? 
Před 30 lety v Číně bezpečnost práce moc neřešili, ale asi se to tam v tomto ohledu hodně změnilo, alespoň v komunální sféře. Tenkrát jsem tam u jednoho výrobce viděl spousty nejjedovatějších fumigačních přípravků normálně ležet na stole, dokonce nám chtěli přibalit s sebou jako vzorek či suvenýr fosfidové tablety. Dnes už se to tam nejspíš neděje.

Na druhou stranu na sociálních sítích jsou běžně záběry z Indie a dalších jihoasijských zemí, jak dédéďáci postřikují normálně mezi lidmi. 
Indie je v tomto ohledu hodně specifická. Spousta výrobců těch nejtoxičtějších látek tam má továrny a ochrana lidí je tam stále dost slabá. Co se týče třeba fumigantů, tak takové množství případů intoxikací lidí jako v Indii je málokde. 
 

Na které škůdce se chtějí výkonné DDD služby do budoucna víc zaměřit

1.	potkani
2.	štěnice
3.	švábi a rusi
4.	myši
5.	skladištní škůdci
6.	vosy a sršni
7.	mravenci faraoni
8.	mouchy
9.	holubi
10.	kuny

Zdroj: Průzkum DDD Servis, 2024-2025
 

NEPŘÍJEMNÍ INVAZNÍ MRAVENCI

Různé průzkumy po světě se shodují, že se škůdcům bude v budoucnu dařit, protože se otepluje klima, lidé se víc stěhují do měst, víc tam vyhazují odpadky, což se škůdcům líbí, atd. Co si o tom myslíš?
Je to tak. A další věc je, že si máme dle nedávných rad vedení EU raději kvůli různým globálním hrozbám udělat zásobu trvanlivého jídla na tři dny. Vypadá to jako nic, ale jde o neuvěřitelné množství potravin, které se budou najednou skladovat navíc. A později možná i vyhazovat. Také to by se škůdcům moc líbilo.

Které invazní druhy zvířat považuješ za potenciálně nejvíc nebezpečné škůdce co se týče dalšího rozšiřování a škod?
Velký problém z čistě invazních druhů, kteří se dostávají do domácností, jsou nejrůznější druhy ploštic. A není jich málo. Je tu pět šest druhů, které se u nás dřív nevyskytovaly. Pak bude problém asi sršeň asijský, protože se určitě rozšíří. Je to jen otázka času. Zatímco dneska se to řeší spíš na ekologické úrovni, časem půjde o problém, který se bude řešit pomocí dezinsekčních služeb. 

Dalším výrazným invazních druhem jsou mravenci rodu Tapinoma, zejména Tapinoma melanocephalum a T. magnum, kteří už se rozšířili například po Německu. Tapinoma magnum patří do komplexu druhů dříve známých jako jeden druh T. nigrum. Český název ještě nemají. My s nimi zatím zkušenosti příliš nemáme, ale víme, že jsou hodně nepříjemní. Kolegové z Belgie mi říkali, že na ně běžné nástrahy nezabírají. 

Relativní novinkou je v Česku i rus jantarový. Většinou žije venku, ale dostává se také do domácností. Čekali jsme, že sem přijde také šváb hnědopruhý, který už se stává dominantním třeba ve Švýcarsku nebo v Itálii. Ale zatím tady příliš není vidět. Nepříjemný je proto, že se narozdíl od rusa domácího nebo švábů nepohybuje příliš v koupelně a jiných vlhkých místech, ale spíš v kancelářích nebo ložnicích, protože dokáže být suchomilný. Proto pokud to pracovník dezinsekční služby neví, tak ho aplikací biocidů v koupelnách, na toaletách a dalších vlhčích místech nezastaví. 

Dalším invazním druhem, který je u nás jednoznačně na vzestupu, je rybenka „papírová“. 

Jinak odhadovat do budoucna, které invazní druhy se budou dál rozšiřovat a které budou přecházet do domácností, je jako věštění z křišťálové koule. Cokoliv se může utrhnout ze řetězu. Nejde ale jen o nové druhy v našich zeměpisných šířkách. Jde také o to, že stávající druhy mění svou biologii. Klimatická změna jim v uvozovkách jde naproti a ony umí využívat jejího potenciálu. 

Za největší brzdu své práce označilo 68 % respondentů průzkumu DDD Servisu nárůst byrokracie a legislativních pravidel. Pro zajímavost – je to velká brzda i pro vědeckou práci? 
Má to několik rovin. Na jednu stranu je to pro všechny nepříjemné a zatěžující. Na druhou stranu pokud je trh příliš volný a jsou omezeny kontroly, obvykle z toho těží subjekty či jedinci, kteří dělají svou práci – diplomaticky řečeno – ne příliš profesionálně. Protože jim řada věcí prochází. Navíc regulace je možné vnímat i jako novou příležitost. Firmy, které lépe a rychleji zvládají změny v předpisech a „byrokracii“, zejména pak větší firmy, mají nový prostor pro rozvoj a větší kompetitivnost. Kdo to zvládne, bude to pro něj aspoň dočasně obrovská výhoda. 

Byrokracie tady byla i dřív. Současným výzvám je potřeba se nějak přizpůsobit, včetně kontrol ze strany dozorových orgánů. Můžou s tím také hodně pomoct některé elektronické systémy. Výhodu mají či budou mít ti „první“ uživatelé. Až se s elektronickými systémy naučí pracovat všichni, už to nebude žádná velká konkurenční výhoda. Podobně jako ve vědě. My jsme už dávno jezdili na Západ, takže jsme se naučili s elektronickými systémy návrhy projektů zpracovat, a měli jsme tak ze začátku neuvěřitelnou úspěšnost podaných projektů. Tedy nejen proto, že jsme je uměli napsat, ale i administrovat. Teď když to umí každý, tak už to není kompetitivní výhoda, ale čirá nutnost.

To samé platí v DDD pro schopnost orientovat se v legislativě, detailně číst označení obalů, příbalové letáky biocidů a další relevantní dokumenty a správně je interpretovat. To umožní správně používat biocidní přípravky a nedostávat pokuty za chyby, kterým se dá předcházet. I s tím do jisté míry můžou pomoct elektronické evidenční systémy, pokud jsou dobře konstruované, nastavené a používané. 
 

Rozhovor vyšel v čísle 2/2025 časopisu Sdružení DDD. 

Autor: Radek Novotný
Foto: archív VS
Datum vydání: 6. 6. 2025